Aby bylo hned úvodem jasno. Tyto koncerty se ve vídeňském sídle Spolku přátel hudby, kde se sál pyšní skvostnou akustikou, konají mnohem déle. Už od dob hraničících s druhou světovou válkou. Proč zrovna tehdy tradice začala a jak to zprvu vypadalo, to už je jiný šálek čaje. Nicméně Česká televize přenášela tento koncert 1. 1. 2014 po devatenácté přímým přenosem. Jen jedinkrát za posledních dvacet let vynechala. Paradoxně v první lednový den roku 2009, kdy se Česká republika právě ujímala předsednictví Evropské unie... Byl to trapas, ale vyváženě je nutno podotknout, že k tomu vedly prudce zvýšené finanční nároky rakouských kolegů, což je ostatně další téma na další šálek nápoje.

Ať tak či onak, opakovaně jsem byl pozván a vyslán na tiskovou konferenci a generálku koncertu do Vídně. Obé se uskutečnilo v pátek 27. prosince 2013. V rakouské metropoli panovalo překrásné jarní počasí. Odpolední procházka městem až do mého oblíbeného Hunderwasser Haus na kávu a potěšení z pestrobarevnosti byla spíše velikonočním zážitkem. Ale především šlo pochopitelně o setkání s protagonisty koncertu v noblesním hotelu Imperiál a o první zvukové ohmatání toho, co Vídeňští filharmonici předvedou tentokrát světu. Vždyť televizní a rozhlasové přenosy či záznamy sleduje na celé planetě kolem 50 milionů diváku, což z této události činí bezkonkurenčně nejsledovanější vystoupení v rámci klasické hudby.

Daniel Barenboim tentokrát objevně obohatil dramaturgii koncertu o méně známé skladby vídeňských mistrů 19. století. A tím povýšil setkání s valčíky na -  bezmála – zážitek z vážné hudby. Jeho úroveň vůbec nepokazilo ani odvážné spojení s punkovou výtvarnicí Vivien Westwoodovou, která navrhla kostýmy pro taneční vystoupení, jež tento koncert rok co rok střídmě obohacují. Westwoodová, kterou k Rakousku poutá manželství s tamním designérem, mladším o dobré čtvrtstoletí, se předvedla ve dvojí rovině. Pobavila zábavnou kombinací skotské kostky s bílými kanýry, ale i pohladila elegancí v šatech, jimiž připomněla, že od punku 70. let se posunula až k návrhům pro britský královský dvůr. 

Novým prvkem byla i nenásilná snaha přitáhnout mladší televizní publikum. Bylovyzváno, aby prostřednictvím sociálních sítí zasílalo novoroční přání a vytvořilo tak v tomto oboru zápis do Guinessovy knihy rekordů.