Zatímco Praha dlouhodobě krní, protože poslední sál pro klasickou hudbu – Smetanova síň Obecního domu – byl vybudován v roce 1905, Brno se díky tradici i současnému úsilí dočká roku 2021 architektonického skvostu. Na zdejší funkcionalismus Tugendhatovy vily či Nových domů naváže stavba, která si nezadá se špičkovou konkurencí ve světě.

 

Snad to mohu posoudit, protože celé čtyři roky jsem se – s výjimkou letních repríz – ozýval týden co týden posluchačům Rádia Classic Praha s cyklem, který jsem nazval Planetární předplatné. Zval totiž kombinací slova a hudby právě do nejzajímavějších koncertních sálů a operních domů světa. Do těch historických od Scaly po Carnegie Hall, ale také do zbrusu nových od Los Angeles přes Paříž, Berlín, Valencii či Hamburg až po Katowice. Právě tam se možná nejvíc nadchla pro možnost výstavby Sálu pro Brno ředitelka brněnské Filharmonie Marie Kučerová. Když to šlo tady, řekla si, musíme to dokázat i my brněnští!

Přestože pro svůj záměr během let nadchla primátory i další radní, přestože získala ke spolupráci nejlepší světové odborníky na akustiku či vnitřní vybavení, prodírat se houštinou českých předpisů je o nervy. Naštěstí začala Sálu pro Brno fandit i stavitelská firma, o investorech nemluvě. Takže se zdá, že kulturní sezónu 2021-2022 opravdu otevře v Brně událost, která už teď vstoupila do dějin města.

Zatímco Ostrava se – jak se zdá – hotoví k čemusi podobnému, Praha v tomto ohledu spí. Přesněji řečeno, mluví, někdy i žvaní, ale nekoná. Brno jí ukázalo, že to jde, já mu to velmi přeji a jsem na to, co dokazuje, i zdálky hrdý.