Těsně před Vánoci 2013 bude v Praze už poněkolikáté koncertovat Elton John. Zažil jsem s ním leccos zajímavého, když zde na jaře roku 1984 vystoupil poprvé. A vlastně ještě předtím, na podzim 1983.

Tehdy byl totiž tento skladatel, zpěvák a klavírista majitelem fotbalového klubu Watford FC ze severního předměstí Londýna. Fandil mu prý odjakživa; pak se stal jeho předsedou a když jej poté dokonce vlastnil, prožil klub období své největší slávy za sto let existence. Probojoval se do Premier League, první anglické ligy, a z ní dokonce postoupil do poháru UEFA, předchůdce nynější Evropské ligy. A tam v sezóně 1983-84 narazil na pražskou Spartu. Když jsem se  o tom jako fotbalový fanda dozvěděl, napadlo mě, že by Elton mohl se svým klubem přiletět do Prahy. Víceméně inkognito. Psal jsem tehdy titulní rozhovory s osobnostmi pro týdeník Mladý svět. A přesvědčil jsem fotografa tohoto časopisu Vojtu Písaříka, aby se mnou jel zkusmo na ruzyňské letiště. Co když tam Elton se svými fotbalisty opravdu přistane?

 

Byl nevlídný den, plný mlžného oparu a lezavého chladu. Přesto jsme vydrželi stát na vyhlídkové terase tak dlouho, až se z leteckého speciálu začaly konečně trousit první postavy. Atletické, mladistvé. Ale kdo se to tam mezi nimi kymácí jako kachna, pomenší, sporý a nesportovní? V brýlích a s příčeskem na hlavě? To musí být on! Rychle jsme přeběhli k východu z celního prostoru. A skutečně. Mezi fotbalisty, kteří ani mě v tuto chvíli vůbec nezajímali, vyšel nikým nepoznán jeden z nejslavnějších hit makerů planety. Elton John! Na žádost o interview reagoval vlídně, vstřícně, pohodově. Kde bydlí? Ukázalo se, že tak jako celý jeho tým docela skromně. V  hotelu Internacionál, jakoby přeneseném z Moskvy do Dejvic. Hlučném, zájezdovém, orientovaném tehdy hlavně na klientelu z východu. A právě tam jsme náš exkluzivní rozhovor uskutečnili.

Odehrál se v kuriózních podmínkách. Hotelovou restauraci obsadila skupina turkménských turistů v barevných čepičkách. Popíjeli čaj a družně švitořili. Ale několik volných stolů přece jen zbylo. Právě tam jsme se s Eltonem posadili. Věnoval nám hodinu, možná dvě. V klidu, beze spěchu, bez jakéhokoli náznaku hvězdných návyků.  Byli jsme okouzleni jako lidé a nadšeni jako novináři. Takový zážitek, takový sólokapr!

Nelenil tehdy ani promotér Ivo Letov z Pragokoncertu. Dohodl s Eltonem Johnem, že zanedlouho uspořádá v Praze koncert. A ten se za pár měsíců opravdu uskutečnil. V beznadějně vyprodaném Paláci kultury. Precizně připravený, nazvučený, nasvícený, promyšlený. Při hitu Sacrifice tekly některým divačkám slzy… A když se Elton u bílého klavíru zdvihl ze sedačky, aby zahrál sólo, na vteřinu přesně se za ním objevil člen jeho podpůrného týmu, který ji odnesl, aby zpěvákovi nepřekážela. A poté zase vrátil v přesnou chvíli na původní místo, pod krovky zpěvákova fraku. Dokonalá profesionalita až do posledního detailu.

Průvodní okolnosti této druhé Eltonovy návštěvy však byly šťavnatější. Předcházelo jim nedůstojné handrkování mezi Prahou a Londýnem o tom, že zpěvák u nás nesmí vystoupit s obvyklou náušnicí v uchu, neboť tím kazí mládež. Elton to vyřešil s nadhledem. Už na ruzyňském letišti zaujal okolí klíckou ze zlata, která se mu houpala z ucha až někam na rameno. A jeho manažer pobaveně argumentoval, že toto přece není náušnice…. Vedení Pragokoncertu nezbylo než kapitulovat.

Tentokrát se už  Elton John ubytoval se svojí kapelou a s celým týmem  v nejdražším pražském hotelu Intercontinental. A od první chvíle se choval naprosto odlišně, než během předchozího pobytu. Ta tam byla jeho původní skromnost, neokázalost až plachost. Nyní bylo nutné dát najevo, že do města přijel král. A tak byl hotel náhle plný povykujících Angličanů a jejich extrovertního šéfa. Milionáře, který se kolébal chodbami v teplákách, jaké by běžný občan málem nevzal na sebe, a přitom měl na ruce hodinky za statisíce. Proslulého muže, který si od  nechal od mladého novináře zaplatit útratu. Ale zároveň ocenil, jak pěkně vypadá rozhovor v nejčtenějším časopise v zemi.

Od té doby protekla spousta vody v Temži i ve Vltavě. Brýlatého medvídka s hudebním talentem od pánaboha povýšila Anglie do šlechtického stavu. A k nám do Čech může jezdit bez obav, že se někdo bude zajímat o to, co má na sobě. Je úlevné, že vše už funguje normálně. Když ovšem byly události vyvzdorované, víc jsme je prožívali a víc jsme si jich vážili.