výběr z článků, rozhovorů a scénářů k rozhlasovým a televizním pořadům 

 

OSPRCHOVAT SI UNAVENOU DUŠI. ROMANTICKÝ RECITÁL IVA KAHÁNKA V MHF LEOŠE JANÁČKA

Nic na světě, jak známo, nepluje ve vzduchoprázdnu. Vše má svůj zrod, vývoj, souvislosti. Platilo to i o třetím z patnácti koncertů letošního ročníku festivalu Leoše Janáčka v Ostravě. Na cestě k jeho uskutečnění bylo několik milníků, které určily jeho náplň a průběh. Původně měl mít večer 31. 5. podobu orchestrálního koncertu, v němž sólistu Iva Kahánka doprovodí v Čajkovského klavírním koncertu b-moll Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Koncert se uskuteční bez diváků, na stream. Pražské těleso ale vystoupení před řadou týdnů, možná předčasně, odřeklo. Jak to vyřešit? Z dohody mezi Ivem Kahánkem a festivalovým ředitelem Jaromírem Javůrkem se ovšem vynořila nová varianta. Klavírista, pocházející zpod Beskyd, pro něhož je Ostrava stále srdeční záležitostí, uspořádá v metropoli svého rodného kraje recitál. S jakým repertoárem? Romantickým. Snad vezme diváky za srdce i na dálku, skrze studené médium, jakým obrazovka při vší užitečnosti je. Více...

recenze pro Klasikaplus.cz 

HAROLD V ITÁLII, „MEXICKÝ PAGANINI“ V OSTRAVĚ. ZAHAJOVACÍ KONCERT MHF LEOŠE JANÁČKA 2021

 

Ve čtvrtek 27. května Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem zahájila ostravský Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Koncert se uskutečnil za účasti diváků v Domě kultury města Ostravy a orchestr, ke kterému se připojil mexický violista José Adolfo Alejo Solis, předvedl Berliozovo symfonické dílo Harold v Itálii a Janáčkovu Sinfoniettu. Možná si to běžně neuvědomujeme, ale Ostrava je od Prahy vzdálena ještě o pár kilometrů víc než Berlín či Vídeň. Jistě i proto nebývají koncerty tamního Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v hledáčku pražských recenzentů či hudebních publicistů. Přitom stačí nasednout do Pendolina a za pár příjemně strávených hodin vystoupit v cílové stanici. (Bohužel pozdně večerní spoj zpět nemají dráhy v itineráři, takže je třeba si zajistit – a zaplatit – ubytování, což nevyhovuje každému...) Druhým důvodem absence bývá časový souběh s druhou polovinou Pražského jara. Více...

 

recenze pro Klasikaplus.cz 

NOBELOVA CENA V HUDBĚ. ERNST VON SIEMENS MUSIC PRIZE

 

Průmyslový gigant Siemens, jehož centrála sídlí v Mnichově, zaměstnává po celém světě kolem tří set tisíc lidí. Plná desetina z nich se věnuje výzkumu a vývoji. Před pandemií se roční obrat šplhal k osmdesáti miliardám eur, čistý zisk činil 5,6 miliard v téže měně. Ne, nespletl jsem se, pro které médium tento článek píši… Řeč je totiž o firmě, která od roku 1974 stojí za každoročním udělováním ceny v klasice, která je – díky své finanční odměně i společenské prestiži – přezdívána „Nobelova cena v hudbě“. Kromě hlavního ocenění, věnovaného významné osobnosti, se ovšem udělují ještě další. V roce 2020 se tak mezi vítěze rozdělilo 5,6 miliónů eur. Neboli pro nás, přivyklým domácím poměrům v hudební kultuře, nepředstavitelná částka 140 miliónů korun. A to vše díky jednomu jedinému muži, který se kdysi zároveň nudil i styděl. Jmenoval se Ernst von Siemens a přišel na svět roku 1903 v Anglii, kde jeho otec tehdy řídil jednu z poboček rodinné firmy. Ernstovým dědečkem byl Werner, významný vynálezce 19. století. Pocházející z prosté rodiny, ale za svoje objevy i podnikatelské úspěchy obdařený šlechtickým titulem. Coby zakladatel rodinné dynastie proslul lakonickými výroky, které vstoupily do dějin byznysu. „Myšlenka nestačí, musí se přetavit v čin.“ Anebo: „Neprodám přece budoucnost za krátkodobý zisk.“ Osobně mám nejraději jeho postřeh uplatnitelný v jakékoli práci a vlastně v celém životě: „Lepší než bušit hlavou do zdi je najít v ní očima dveře.“ Více...

PÁTÁ O PÁTÉ, DEVÁTÁ O DEVÁTÉ. CELOEVROPSKÁ TELEVIZNÍ POCTA BEETHOVENOVI

S ročním odkladem přesně za týden zazní z devíti evropských stanic Pocta Beethovenovi. Devítka evropských orchestrů postupně zahraje celou kolekci Beethovenových symfonií a ještě něco navíc. Česká strana přispěje proslulou „Pátou“, jak jinak než v pět hodin odpoledne, a to v podání Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou Američana Stevena Mercuria. Přenos, který čeští diváci mohou s určitým časovým posunem zhlédnout na programu ČT art, doprovodí průvodním slovem Jiří Vejvoda, který nyní celý projekt představuje čtenářům KlasikyPlus. Tak jako všem, kdo v médiích přemýšlejí v předstihu, bylo i v ženevské centrále Evropské vysílací unie neboli EBU už před několika lety jasné, co bude globálním kulturním výročím roku 2020. Čtvrt tisíciletí od narození velikána jménem Ludwig van Beethoven. Číslovka 250 je opravdu kulatá. A přípravy na to, jak událost ztvárnit na obrazovce, tudíž probíhaly dlouhodobě. EBU, zastřešující desítky kontinentálních rozhlasů a televizí veřejné služby, sice sídlí – uprostřed drahého města – v neokázalých prostorách poblíž „pobočky“ OSN, ale její mediální moc i politický význam jsou zřejmé. Právě sem, do budovy se střešním výhledem na Mont Blanc, se totiž sbíhají členské příspěvky, ale především pomyslné nitky sestávající z podnětů a nápadů členských „veřejnoprávníků“. Ve sportu, ve zpravodajství a publicistice, v dokumentární tvorbě, v kultuře. Více...

ČTYŘI HUDEBNÍ PŘEDSTAVENÍ

Mezi 13. a 23. květnem Olomouc hostila tradiční Dvořákův jarní festival. Kvůli problémům způsobeným pandemií byl s číslovkou 19, která měla patřit už loňskému ročníku, a „jen“ online. Náplň však koronavirem neutrpěla ani v nejmenším: internetoví diváci ochutnali prvotřídní dramaturgii v rukou prvotřídních interpretů. Pouhé dva roky chyběly, aby se v Olomouci – nejspíš v kavárně na Horním náměstí – setkali nad kávou a viržinkem dva velikáni narození v českých zemích. Příborský rodák, otec psychoanalýzy Sigmund Freud. A skladatel původem z Nelahozevsi, přítel zdejšího pěvecko-hudebního spolku Žerotín, Antonín Dvořák. Měli by si ti dva co říct? Debatovali by třeba o hudbě? Stěží. Freud, tehdy třicetiletý vídeňský lékař experimentující sám na sobě s účinky kokainu a chystající se na svatbu, totiž hudbě nejen nerozuměl. On jí bytostně nedůvěřoval. Umění mu celkově nebylo blízké. Ale před sochou, obrazem či nad románem byl schopen setrvat a přemítat. Ovšem hudba? „Cosi racionálního, analytického v mé mysli se bouří proti tomu,“ napsal, „abych byl něčím dojat, aniž vím, proč tomu tak je a čím mě to vlastně oslovuje...“. Více...